Kniha je převážně osobním svědectvím o životě a díle sochaře Bohumila Teplého (1932), nositele Ceny města Olomouce a Ceny Olomouckého kraje. Vzpomíná na zážitky z dětství, válku, studijní léta, učitelské působení na Univerzitě Palackého a posléze život sochaře na volné noze. Klíčový význam pro jeho sochařský profil měl profesor Vladimír Navrátil (1907), vynikající olomoucký sochař. Samostatná část knihy obsahuje úvahy autora o umění, sochařství, pojetí světa, místa člověka v něm a jeho filozofické názory. Nechybějí ani kritické statě některých odborníků na dílo Bohumila Teplého. Originální je charakteristika B. Teplého na základě grafologické analýzy jeho rukopisu. Knihu uzavírá soubor fotografií sochařových nejcharakterističtějších děl z kamene, kovů, skla, dřeva a jiných materiálů.