Žánr historického filmu má v české kinematografii tradici už od dob němého filmu. V 60. letech 20. století pak dosáhl uměleckého vrcholu. V období normalizace byl zcela podřízen ideologických požadavkům. Po roce 1989 přestala existovat cenzura, byl zrušen státní monopol, výroba přešla do soukromých produkcí, prezentovaná ideová východiska se stala soukromou záležitostí tvůrců. Žánr historického filmu nezanikl. Široký divácký a kritický zájem potvrzuje, že historické filmy patří v české společnosti k tématům vysokého společenského statusu. Tato kolektivní monografie se pokouší postihnout základní témata spojená s proměnou žánru a jeho společenskou reflexí (ideová revize pohledu na české dějiny, návaznost na tvorbu 60. let a přetrvávající schémata z období normalizace, přesun výběru historických témat do moderní historie, přesun od velké historie k osobní a rodinné historii, proměna stylu a narace).