V únoru roku 1730 podal veřejný žalobce Jan Blovský trestní žalobu na říšského hraběte Františka Antonína Šporka (1662-1738) pro kacířství, jeho šíření a pro urážky světských i církevních úřadů. Žaloba zněla hrozivě, když pro Šporka (pokud by neodvolal své bludy) požadovala mimo jiné doživotní tuhý žalář, ztrátu inkolátu a téměř likvidační majetkový trest. Větší zemský soud, který věc rozhodoval, nakonec roku 1733 vynesl rozsudek podstatně mírnější, když hraběte odsoudil jen k přiměřenému peněžitému trestu - nikoli však za kacířství. Hrabě ovšem ani s takovým rozhodnutím srozuměn nebyl a pokutu nezaplatil, takže muselo dojít až k exekuci. Předkládaná publikace na základě objevených prvotních pramenů rekonstruuje tento v Čechách ojedinělý proces – žádný jiný šlechtic u nás z kacířství obžalován nebyl. Současně ho zasazuje do rozsáhlého právně historického a teologického kontextu. Kniha nejen líčí jednu z významných událostí v životě proslulého pána na Kuksu, ale také dává nahlédnout do velmi málo prozkoumaných dějin soudního řízení v době pobělohorského královského absolutismu.