„Historie budoucnosti" je termín, který si vymyslel John W. Campbell, nikoli Robert A. Heinlein, kterého tento výraz občas uváděl do rozpaků. Série volně navazujících povídek, jež si toto označení vysloužila, si nikdy nečinila ambice věštit budoucnost. Pravda, historie to je, ale nikoli naší budoucnosti, nýbrž jedné z možných budoucností - jednou z alternativ tohoto světa. Je to však historie logická, dramatická, a vychází z nám dobře známé a reálné současnosti. Povídky netvoří pevnou nit, která se táhne od začátku až do konce; spíše připomínají pyramidu, v níž předchozí povídky poskytují pevnou základnu povídkám dalším. Zčásti díky této pyramidě, zčásti díky rozsáhlým znalostem autora, zjišťují Heinleinovi čtenáři, že se ocitli ve světě, jenž je očividně tím naším, dobře známým, jen posunutým o pár let či desetiletí do budoucnosti. Za tu dobu doznal přirozeně jistých změn, ale jsou to změny, na něž si snadno a rychle zvyknete. Lidé jsou stále lidmi: čtou noviny, mají problémy, jak vyjít s výplatou, kouří Lucky Strike a hádají se se svými drahými protějšky.