Divadlo se řadí mezi instituce, které vždy reagovaly na veškeré vnější dění mimořádně citlivě. Jeho existenci a vývoj determinovaly momentální politická a zejména hospodářská situace, sociální rozvrstvení obyvatel a posluchačů, vývoj médií i umělecký potenciál země v dané éře. Na příkladu dějin olomouckého meziválečného hudebního divadla lze složitou povahu dotyčného fenoménu dobře ilustrovat. Nadto nesou tyto projevy na regionální scéně zvláštní rysy autenticity, neboť v nuancích reflektují turbulentní éru lépe než významnější scény ˝centrální˝, které byly na konci dvacátých let zestátněny a podléhaly v tomto ohledu poněkud odlišným mechanismům. Kniha pojednává o dějinách olomouckého divadla v době mezi světovými válkami s důrazem na vývoj operního souboru.