Před čtyřmi lety jsou vstoupil do „politiky“, dá-li se politikou nazvat vedení malé neparlamentní strany a její snaha stát se stranou parlamentní. Šel jsem do ní s ideály a v bytostném přesvědčení, že u nás existuje svoboda slova a že mohu – jako bývalý novinář, který si na svobodě slova zakládal – i v politice říkat věci bez příkras, na rovinu a otevřeně. Vlastně jsem na tom svoji politiku postavil – žádné tabu, žádná politická korektnost, mluvit i o tom, o čem se ostatní mluvit bojí, tak jako jsem dříve coby žurnalista psal o věcech, o kterých se jiní báli psát. Dlouho mi to ale nevydrželo. Dostal jsem náhubek. Za své názory jsem jednou nohou v kriminále. Ale nezlomili mne a nezlomí, protože nejsem z těch, kteří se vzdávají. Toto je můj příběh, důvod, proč konám to, co konám a proč nelituji ani těch nesnází, do kterých jsem se kvůli svému přesvědčení dostal. Nic velkého se totiž ještě nenarodilo bez bolesti…