Nonet č. 2 napsal Martinů v posledním roce svého života na objednávku Českého noneta, které dílo uvedlo ve světové premiéře 27. července 1959 na Salzburger Festspiele. Dílo vyšlo tiskem až po skladatelově smrti (28. srpna) na podzim téhož roku. Hlavním pramenem edice je autografní partitura. Jako referenční pramen byla použita fotokopie této partitury, obsahující částečně autorizované úpravy členů Českého noneta. Tato fotokopie sloužila také jako předloha k prvnímu tištěnému vydání. Dalším referenčním pramenem byly korektury dochované v korespondenci mezi Martinů a houslistou Emilem Leichnerem, uměleckým vedoucím Českého noneta. Oproti svazku souborného vydání je v této edici klarinet transponován do B.