Někdy jen tak sedím, upřeně se strnulým pohledem, hledím do dáli a přemýšlím o psaných slovech v této knize, jež se postupně spojují v souvislé věty a jeden celek, do podstatného příběhu i myšlenky. Snažím se, aby se ta slova stala pro většinu lidí zajímavá a přes opakované čtení bych je často nejraději přepsal, aby se posléze mohla stát ještě lepší a ještě zajímavější. Teprve poté se přesvědčím a uvědomím si, že je to naprostá hloupost, nejde totiž napsat lépe popsanou pravdu o lidském životě, smrti a novém počátku. Prošel jsem si tím a pohlédl životu do očí se vším, co k němu patří. Mimo jiné je podstatné, že mě na té cestě přepadla jedna z nejhorších civilizačních nemocí, která si postupem času vyžaduje čím dál více lidských životů, a to bez rozdílu věku. Procházím tím stále s občasným pocitem, že jsem to zvládl a již třetí rok vzdoruju následkům i nemoci samotné. Podstatnou pravdou života je, že každý týden, někdy i den, stačí k tomu, aby všechno bylo jinak! Znám to ze své zkušenosti. A může se to stát i vám. Stačí velmi málo a v pouhém zlomku vašeho života se může všechno změnit, ale co hlavně: všechno může skončit.