Dívce Janě je asi deset let. Právě začíná zima a s ní přichází i sníh. Když Janě přistane na nose jedna jediná sněhová vločka, začíná přemýšlet o tom, co za vločku to je: jestli je hodná, jak je stará, jestli ji má vločka, jak se jmenuje (určitě František!), jaký má vztah s jinými sněhovými vločkami (vločky se přece rády lepí na sebe a vytvářejí závěje…), kolik miliard vloček Bůh zvládne nasněžit, proč každá vločka vypadá, jako by se skládala z ještě menších vloček, kam vločky odcházejí (až se zase oteplí, je čas říci Františkovi „sbohem“ – nebo snad „na shledanou“). Jana hledá odpovědi na své otázky a racionální vysvětlení jejího staršího bratra ji neuspokojují. Uvažování nad koloběhem vloček, závějemi sněhu a „putováním“ vody po Zemi vedou Janu k myšlenkám o Bohu, ke kterému si i díky příhodě s neobyčejnou sněhovou vločkou vytváří nový, osobní vztah. Novela se dotýká složitých otázek, přesto především díky velmi dobrým dialogům působí svěže a lehce. M. Scott Peck (1936–2005) byl americkým psychoterautem, jehož esejistické knihy se staly klasikou duchovní a populárně psychologické literatury v tom nejlepším slova smyslu. V Portálu vyšel Peckův román Postel u okna.