Literární historik Jiří Svoboda se ve vzpomínkové knize vyrovnává se svou životní dráhou, časem dětství a se studiem v Olomouci na Univerzitě Palackého, se svými učiteli, prof. Králíkem, prof. Fischerem a dalšími. Současně se zamýšlí nad historickým časem, především nad dobou po druhé světové válce. Vrací se do krajin, v nichž rád pobýval, do rodného Místku a do Olomouce. V neposlední řadě se věnuje létům, která prožil na Pedagogické fakultě v Ostravě a na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, kolegům a přátelům z těchto let. Jde o pokus tyto „ztracené krajiny“ znovu objevit a přispět aspoň nepatrně k poznání historie naší univerzity.