Kniha ukazuje různé koncepty dějin filosofie jako alternativy určení filosofie, je záměrně provokativní až subverzní, ne však alternativní po způsobu záhadologů a podobných „alternativců“. Autor nemiluje pochopení filosofie jako nejobecnější nebo dokonce humanitní vědy; upřednostňuje představu filosofie jako myšlenkového pohybu uvnitř pomyslného trojúhelníku vědy (hlavně přírodní), umění a náboženství. V první části knihy rozmotává spletité vztahy různých tradic uvnitř dějin filosofie, různá určení filosofie, odkrývá v nich roli falz, hlavně však roli iluzí. Oklepávání fasády iluzí, pokrytecky zakrývajících myšlenkové stavby, má svou tradici od antiky po novodobou dekonstrukci. Mají dějiny smysl? Samozřejmě, přece jsme je napsali tak, aby měly právě ten, který chceme! Bez podvodu nemohou vypadat libovolně, přesto je možných alternativ velice mnoho. Záleží na výběru autoru a témat, na jejich utřídění, na akcentech výkladu... V druhé části nabízí náčrt jedné z mnoha možných alternativ dějin filosofie. Střídavě vybírá témata jinde většinou okrajová nebo zcela opomíjená, méně obvyklé interpretace tradičně slavných témat, diskutuje možná rozcestí. Zahrává si s představou, že skok od iónských předsokratiku ke Galileimu, Darwinovi a kvantové fyzice by nás ušetřil řady metafyzických pseudoproblému a nadbytečných pojmu: podstat, celkového účelu, záměny náboženství s První Příčinou a Velkým Hodinářem, iluze jednoznačnosti, subjektu a objektu. Za nejtíživější problém považuje nadvládu jazyka, do níž nás dostává jak tradiční metafyzika, tak i sofistické myšlení a většina humanitně orientovaných filosofických inspirací v nové době.