Ars Magna (Velké dílo) jednoho z největších básníků 20. století,je záznamem meditací a zkušenosti vycházející z převratných poznání na pozemském horizontu vědy, překvapivě souznících ve směru vertikálníms dávnými duchovními směry ústícími v čirém transcendentnu věčného božství: V této mystické básni v próze se mísí a spájí elementy dávné alchymie a kabalistickéalgebry s poznatky kvantové fyziky; narážky, ohlasy a filiace protínající jednou sféry Dantova Empyrea, podruhé Hölderlinova Hesperionu či Goetheho nebo Schillerova Elysia. ˝Tyto stránky jsem napsal pouze pro tebe, můj synu ve vzdálené budoucnosti. Ars Magna je pyramida, jejíž základna je široká a do výšky se zužuje. Vtiskl jsem svému Velkému Dílu tu nejmenší rozlohu a největší možnou váhu, aniž bych se snažil být vyslyšen zmítanou elitou tohoto období Turby, a tedy putrefakce: naše velké politické a sociální války jsou strašlivými poli, naše pojetí lásky mrvou a naše věda měkkým zrnem, jež slunce obnovy ještě nenechalo vyklíčit. Ó Pohybe, Krvi vytrysklá v božském Fiat, když jsem tě zatratil, byl jsem sám úderem Mistrova srdce! Nyní se mé nohy opět pevně opírají o zemi, mou matku. Chci žít, žít a pracovat pro lidi, mé nepřátele. Probuď se, Vesmíre, rozlij se přes miliardy mléčných drah, tvých žil, ó magická Krvi vytrysklá z Mistrova srdce! Ó živote, svatý živote, zjev se v hlubinách stínu, nesmírný a zářivý. Požehnaná hodina! Den země, surový jako muž a prolhaný jako žena, zavírá oči oceánů a moří a pohled moudrosti klesá z myriád očí na mou pozlacenou duši. Má noční pravda se probouzí, jsem svobodný, svobodný! Již nejsem zbabělým tvůrcem iluzí; skoncoval jsem s komedií očišťování pozemské věci, již miluji svou slabostí. Jsem svobodný! To je jako bych byl mrtvý. Buď zdráv, vesmíre, má lásko!˝