Tradice „ciceronství“ v Itálii a především v Římě 18. století, kde učení a výřeční průvodci doprovázeli aristokratické návštěvníky a přímo před uměleckými díly jim přibližovali jejich estetické vlastnosti a zprostředkovávali jim jejich prožívání, je stále živá i v mo­derním dějepisu umění. Dokladem je přístup celé řady soudobých historiků umění, například M. Baxandalla, F. Haskella či D. Arasseho, kteří v novém světle a v nových souvislostech ukázali díla všeobecně známá a mnohokrát viděná. Jejich dialogy s díly i diváky a čtenáři právem připomínají společenské a zábavné formy zpro­středkování uměleckých děl, jaké byly běžné v dobách před historismem a vědeckým pozitivismem 19. století. V našem prostředí je určitý návrat k „ciceronství“ – tedy k po­zornému prohlížení uměleckého díla a dialogické interakci s ním – spojen s osobností profesora brněnského Semináře dějin umění Jiřího Kroupy (1951), jenž se letos dožívá životního jubilea a jemuž je také tento sborník věnován. Čtyřiadvacet současných českých a zahraničních historiků umění přináší čtenáři v jednotlivých studiích interpreta­ci vždy jednoho konkrétního uměleckého díla (případně souboru děl), a to prostřednic­tvím vlastního osobitého „ciceronského“ dialogu s ním. Někdy jde o díla velmi známá, jindy téměř neznámá, která se jejich interpreti snaží představit, vysvětlit a zpřístupnit jinak, než tomu bylo doposud. Záměrem těchto „ciceronských“ dialogů s uměleckými díly je nejen přispět k jejich lepšímu pochopení a prožitku, ale zároveň poskytnout čtenářům, řečeno slovy Jiřího Kroupy, onu „zábavnou radost z dívání se.“