Všechno to začalo sázkou. Když můj malý syn zdědil po svém pradědečkovi polovinu starého hostince, rozhodla jsem se, že se oba přestěhujeme na místo, kde jsem vyrůstala. Všimněte si, že jsem řekla polovinu hostince. Ta druhá teď patří Levimu Millerovi, slavnému zadákovi, který má ovšem úplně jiné představy, co bychom měli s nemovitostí udělat. Nebudu se zmiňovat o tom, že jsem ho při našem prvním setkání nešťastnou náhodou zranila, takže mu v nemocnici museli ránu sešít osmi stehy. Dalo by se říct, že jsme vykročili špatnou nohou. Když jsme se oba do hostince nastěhovali, abychom vymysleli, co dál, pořád jsme se jen hádali. On chtěl zchátralý dům, který, pravda, potřeboval velkou rekonstrukci, vyklidit a prodat. Já chtěla hostinci Palm Inn vrátit jeho původní krásu a znovu ho otevřít jako penzion. Nemohli jsme se na ničem dohodnout. Tak mi Levi předložil návrh: pokud se mi podaří do konce léta, než bude muset odjet na soustředění, podnik dát dohromady a pronajmout turistům, ustoupí a nechá mě penzion provozovat. Vsadili jsme se, ale byl si jistý, že nemůžu vyhrát. Jenže týdny strávené pod jednou střechou nám přinesly víc, než jsme si vůbec dokázali představit. S Levim jsme se sblížili, a než jsem se nadála, moje noční fantazie o statném Adonisovi se staly skutečností. Nemluvě o tom, že to s mým synem skvěle uměl. Přerůstalo nám to přes hlavu… nejenže byl tím posledním mužem na světě, do kterého bych se kvůli naší dohodě chtěla zamilovat, ale Levi byl navíc starší bratr mého bývalého manžela. A hostinec se najednou stal tím nejmenším problémem.