Esejistická kniha na pomezí dějin umění a teorie médií vykládá z různých úhlů pohledu a stanovisek specifickou povahu fotografie jakožto média, jež stálo na počátku cesty, která lidstvo dovedla do éry vizuální komunikace. Učebnice, která by shrnovala problematiku fotografického média, dosud chybí. Přesto existují osy a základní společné jmenovatele, jež jsou jakémukoli přemýšlení o fotografii společné a k nimž se úvahy autorů v průběhu dějin oboru stále vracejí a znovu je podrobují kritickému zkoumání: specifický vztah fotografie a času, fotografická reprezentace reality, objektivita fotografie či její schopnosti být stopou, indexem zobrazeného jevu. Autoři se v knize Fotografie po fotografii nad těmito otázkami zamýšlejí z perspektivy hypermediální, postfotografické společnosti. Esejistické kapitoly promlouvají skrze jednotlivosti a motivy o ˝medialitě˝ fotografie, o proměnách jazyka, jímž se vyjadřovala od svých počátků až po digitální éru.