Kardiometabolický syndrom (KMS) popsal prof. Gerald Reaven koncem 80. let 20. století jako syndrom X. Syndrom – jehož přesná definice i název se stále zpřesňuje – se v průběhu doby dostal do samého centra zájmu současného vnitřního lékařství. Podstatou syndromu jsou dvě základní poruchy – inzulinová rezistence (a z ní vyplývající porucha lipidového spektra – tedy metabolický syndrom) a arteriální hypertenze. Inzulinová rezistence sama je často důsledkem nadváhy a obezity. Monografie prof. Rosolové shrnuje historii, definici a diagnostiku kardiometabolického syndromu i jeho patofyziologii spolu s hodnocením kardiometabolického rizika, tj. rizika pro vznik diabetes mellitus 2. typu a pro rozvoj předčasné aterosklerózy a aterosklerotických vaskulárních nemocí. Knížka je však zaměřená především na současnou každodenní klinickou praxi, těžištěm je ovlivnění vysokého kardiometabolického rizika jak cestou změny životního stylu, tak zejména farmakoterapie jednotlivých součástí syndromu: inzulinové rezistence, dyslipidemie, obezity a hypertenze.