Ústřední téma knihy představuje osobnost hraběte Jiřího Jana Jindřicha Buquoye a jeho aktivity na poli uměleckého mecenátu v Čechách v polovině 19. století, zejména s ohledem na jeho zájmy v oblasti krajinotvorby, architektury, sběratelství, vlastní umělecké tvorby i obrazové dokumentace. Značná pozornost je věnována širšímu tematickému i teritoriálnímu kontextu uměleckém mecenátu, přičemž zohledněn je i zásadní podíl předchozích dvou generací. Kniha na mnohých příkladech ukazuje, že nadšení hraběte Buquoye pro dobové ideály romantismu a historismus i snaha dát těmto ideálům reálnou podobu, daleko přesahovaly obvyklou, takřka povinou míru uměleckých zájmů příslušníků jeho společenské vrstvy. Svými zásahy do krajiny na Novohradsku, ať už z pozice inspirátora či fundátora, důmyslnou koncepcí rožmberského hradního muzea či systematickou a dlouhodobou snahou dokumentovat postupné romantické a historizující proměny svých panství se v širokém středoevropském kontextu stal naprosto výjimečným zjevem na poli dobového kulturního mecenátu své doby. Kolektivní odborná monografie je závěrečnou publikací projektu Obnova buquoyské kulturní krajiny a shrnuje výsledky precizního pětiletého výzkum obrazových i písemných pramenů spjatých s uměleckým a kulturním okruhem rodu Buquoyů v 18. a 19. století. Obsah knihy odráží strukturu a fáze výzkumu, jakož i badatelské priority jednotlivých členů autorského kolektivu: 1/ Martin Krummholz: Tereziino údolí a romantické vize Jana Jiřího Buquoye 2/ Petr Šámal: Umění jako rodová tradice. Jiří Jan Buquoy v kontextu šlechtického diletantismu 3/ Petra Trnková: Rytíři, poutníci, turisté, archeologové a starožitníci na Rožmberku 4/ Petr Šámal: Malíři, kreslíři a grafici ve službách Jiřího Jana Buquoye 5/ Jan Ivanega: Buquoyové mezi Prahou, Vídní, Červeným Hrádkem a Novými Hrady