Významný román moderní chorvatské literatury s ústřední postavou mladého senzitivního intelektuála, divadelního kritika Melkiora Tresiće, je zasazen do prostředí bohémsko-intelektuálních kruhů Záhřebu v předvečer přepadení Jugoslávie vojsky fašistické Osy na jaře r. 1941. Problém psychologické existence svého hrdiny předkládá autor na široké ploše a v množství poloh vnitřních monologů, vizionářských halucinací, realisticky konkrétních až naturalistických dialogů a polemik, řetezců hříček se slovy a jejich významy a dalších jazykových a stylových prostředků, jež svědčí o široké intelektuální erudici autora a inspiraci především vlivem Krležovým a Proustovým.