Studie zobrazuje jeden z dílčích politicko-ekonomických jevů poválečného období - pracovní migraci v socialistické společnosti. Sleduje problém na pracovním zařazení polských žen v podnicích někdejší ČSSR. Vychází z výzkumné teze, že dočasná „migrace“ byla formou a příležitostí k úniku žen z úloh, do nichž je tlačil komunistický stát - z úlohy matky, ale i z role dělnice. Zachycuje schopnost pracujících žen v rámci socialistického hospodářství využívat ve svůj prospěch manévrovací prostor, jenž se jim takto nabízel. Jejich práce a postavení „gastarbeitrů“ v totalitním režimu znamenaly totiž pro oba státy nejednu ekonomickou i ideologickou výhodu.