Kniha vychází z nejmodernějších trendů historického bádání, tedy mikrohistorie jako zmenšeného obrazu obecných historických procesů a trendů. V centru poznávání tu stojí člověk aktivní činitel dějin. Druhou stranu naplnění konceptu mikrohistorie představuje využití mimořádného bohatství jihočeských archivů, které v tomto ohledu mají světový význam. Centrem bádání je zde jedna ze vsí třeboňského panství Bošilec. Cílem monografie nejsou však dějiny obce, ale dějiny lidí, kteří v této vsi žili: odkud do obce přicházeli, kam odcházeli, koho si vybírali za své životní partnery, jak se chovali vdovci a vdovy, jaké bylo postavení zmrhaných žen, jak tito lidé vycházeli s vrchností, zkrátka jaká byla vůbec každodennost v pobělohorských Čechách. Monografie se zabývá jednotlivými sociálními vrstvami v Bošilci sedláky, chalupníky a podruhy a jejich životními strategiemi. Časový záběr práce sahá od pozdně rožmberského období až po konsolidované schwarzenberské panství v počínajících reformách kolem roku 1750. Takto koncipovaná monografie dosud v české ani evropské historiografii nevznikla.