Na Sibiři mezi Samojedy je ceněna etnologická publikace především kvůli autorový bohatým a detailním postřehům, týkajícím se duchovního života původních obyvatel, jejich obřadů a náboženství (šamanismus, totemismus). Na rozdíl od většiny svých současníků si Donner nedržel od těchto obřadů odstup, ale zúčastňoval se jich přímo a živě, na vlastní kůži. Pominout nelze ani jeho postřehy a poznámky o ryze praktických záležitostech života v tundře, jako je cestování, oblékání, vaření nebo výchova dětí a rodinný život v prostředí, kde teplota v zimě klesá k minus 60 °C. A koneckonců ani jeho - někdy docela tvrdé - srážky s realitou carského Ruska, policejní zvůlí, nevzdělaností a alkoholismem nepozbyly mnoho na aktuálnosti. V moderní antropologii se pro jednotlivá etnika původních obyvatel Sibiře používají názvy, jimiž tato etnika označují sama sebe (Něnci, Selkupové, Evenkové atd.). V překladu jsou ponechána označení, která byla běžná v Donnerově době (Samojedi, Osťáci, Tunguzové atd.). Siperian Samojedien keskuudessa je historický pramen a proto byla zachována jeho autentičnost.