„Vzdala jsem se všeho, co jsem měla. Všech jistot, co přichází se zítřejším ránem. Bála jsem se, že budu mít strach. A měla jsem strach. U sebe doma. Nechala jsem ho, ať zůstane, když tak strašně chce. Procházela jsem jím cestou do ložnice, stál přede mnou, hned jak jsem ráno otevřela oči. Chvíli se mnou bydlel, předsouval mi láhve vína, prášky, cigarety, facebook a milion „přátel“, kteří podle jednoho statusu okamžitě poznají: tak ta je v prdeli!!! Najednou jsem zjistila, že mi tolik nevadí být sama doma. Že nikomu nevolám. Že mi nevadí jít sama do kina. Že se tam dokážu nahlas smát i plakat a nemusíš si u toho opírat hlavu o cizí rameno.“ Druhá knížka Vlastiny Svátkové Sama sebou je psaná stylem krátkých autentických příběhů a osobních výpovědi. Rozvod, peče o dva male syny, hledání smyslu života a humoru, i když zrovna klečíme na kolenou a učíme se znovu vstát. Velmi citlivá, upřímná a ženská knížka v netradičním formátu je doplněna o fotografie Zuzany Šulajové a odkazy na skladby, které autorku při psaní inspirovaly.