Hasso von Manteuffel patřil k nejnadanějším tankovým velitelům 2. světové války. S moderní tankovou zbraní se seznámil již dávno před válkou a pod velením tvůrce tankových jednotek, pozdějšího generálplukovníka Guderiana, se podílel na přípravě bojové taktiky budoucích tankových oddílů. V rámci 7. tankové divize Erwina Rommela působil po vypuknutí války na východní i západní frontě. Nejprve ve funkci velitele střeleckého praporu, poté pluku a nakonec brigády. Se svými jednotkami zaznamenal řadu úspěchů a dostal se až těsně k branám Moskvy. Poté byl odvelen na africkou frontu do Tuniska a povýšen na generálmajora. Po návratu do Evropy byl pověřen velením 7. tankové divize a na ruských pláních zúročil své dosavadní zkušenosti. Jeho muži byli nasazováni na těch nejobtížnějších úsecích a von Manteuffel prokázal, že jeho severoafrické úspěchy nebyly náhodné a osvědčil se v roli velitele divize i na východní frontě. Své velitelské schopnosti prokázal i po převelení k divizi pancéřových granátníků "Großdeutschland", jejímž velením ho pověřil osobně Hitler. S touto jednotkou se účastnil bojů na jižním úseku východní fronty. Bojoval i v Rumunsku a jako 50. německý voják obdržel meče k Rytířskému kříži s dubovými ratolestmi. Jako nejmladší armádní velitel vedl Hasso von Manteuffel 5. tankovou armádu do ardenské ofenzívy a vysloužil si brilianty k Rytířskému kříži s meči a dubovými ratolestmi. Sám uznával, že takto vysoké ocení získal díky odvaze, spolehlivosti a věrnosti svých vojáků. S 3. tankovou armádou bojoval až do konce války na východní frontě. Ve své vzpomínkové knize se generál von Manteuffel věnuje vojákům všech jednotek a divizí, jimž měl tu čest velet. Kniha tedy není jen suchým popisem tankových bitev, ale velmi živým a čtivým dílem.