Autoři analyzují ústavní systém České republiky v jeho normativním kontextu. Zkoumají především postavení a vzájemné vztahy ústavních orgánů, Parlamentu v pojetí neúplného bikameralismu daného postavením Poslanecké sněmovny a Senátu, prezidenta republiky, vlády, ministerstev a správních úřadů a soudů, tvořících soustavu soudnictví a Ústavního soudu, stojícího vně této soustavy. Stranou jejich pozornosti nezůstává ani relace státu a územní samosprávy, jakož i ústavní a zákonné vymezení České národní banky, Nejvyššího kontrolního úřadu, Veřejného ochránce práv a státního zastupitelství. Rozebírají pojem ústavní pořádek České republiky, a to i v jeho relacích k mezinárodnímu právu a právu Evropské unie. Potřebnou pozornost věnují vymezení a ochraně základních práv a svobod včetně relevantní judikatury, zvláště Ústavního soudu. Nechybí ani predikce vývoje ústavního systému po změnách, které přinesla přímá volba prezidenta republiky. Kniha je uvedena kapitolou o ústavním vývoji před vznikem samostatné České republiky.