„Odpoledne ještě jednou mluvím s Vůdcem o konečném plánu pro nastávající propagační boje. Spolupráce s ním je skvělá. Patří k těm vzácným lidem, kteří toho, komu jednou věnovali svou důvěru, nechávají pracovat svobodně a bez překážek. Tak jako si sám činí nárok na autoritu, dává také autoritu každému, kdo ji potřebuje. Tisk našich odpůrců jej líčí naprosto falešně. Není člověka, který by měl menší sklon k tyranii než on“, zapsal si doktor Goebbels do svého deníku 4. února 1932. Nahlédnout do skutečného zákulisí historického dějiště, které zásadním způsobem změnilo svět, je přáním téměř každého, kdo chce znát více než jen suché encyklopedické údaje. Není divu. Za každou významnou událostí politiky, vědy, techniky a kultury nestojí souhry náhod, nýbrž vždy konkrétní osobnosti, jež jsou tu původci, tu hybateli dějů, které dávají vzniknout oněm novým epochám, vynálezům a poznáním, jež rozdělují příslušnou část lidské historie na dobu před apotom. Všechny tyto osobnosti mají své jméno, své city, myšlenky, přání a tužby, přednosti i nedostatky, stinné i dobré stránky. Jak se ale s nitrem aktérů seznámit, když jsou mnohdy desítky či stovky let po smrti? Přání nesplnitelné, ledaže by si dotyčný psal deník. Druhý nejmocnější muž nacionálněsocialistického hnutí, nejbližší spolupracovník Adolfa Hitlera a pozdější ministr lidové osvěty Joseph Goebbels, si činil takřka nepřetržitě po dobu své politické kariéry zápisky o všem, co se nějakým způsobem dotklo jeho osobního či profesního života. „Působí to na nás všechny jako zázrak, jak Vůdce překonává tělesnou i duševní námahu. Člověk má dojem, jako by se ho to vůbec netýkalo. Nekouří a nepije, jí toliko vegetariánskou stravu, žije prostě jako člověk z lidu, nemá žádné potěšení a žádné zotavení kromě své práce a svých úkolů.“ rozjímá Goebbels necelý rok před uchopením moci. Provizorní stranickou centrálou NSDAP se v té době stává právě vrchní poschodí luxusního berlínského hotelu „Kaiserhof“, stojícího na Wilhelmplatzu přímo naproti říšskému kancléřství (Reichskanzlei) v tehdejší německé vládní čtvrti Berlína. Přesídlil sem i Adolf Hitler, který díky této skutečnosti měl cíl svého volebního boje od této chvíle denodenně na dosah ruky a doslova přímo na očích.Goebbelsova populární kniha „Vom Kaiserhof zur Reichskanzlei“ (Od hotelu Kaiserhof k říšskému kancléřství) se věnuje právě tomuto období nelehké cesty k moci v letech 1932-1933 a umožňuje jakoby prožít po jeho boku pouliční přestřelky s komunisty, strhující řečnické úspěchy v četných městech Říše, zákulisní jednání s tehdejšími mocnáři, průmyslníky, stranickými kolegy i rivaly a samozřejmě také soukromé hovory s Vůdcem. Kniha původně vydaná v roce 1934 se díky celkovému nákladu 660.000 výtisků stává 15. nejvíce čteným titulem za celou historii nacionálněsocialistického Německa. Není to však poprvé, co se Goebbelsovy zápisky objevují na českém knižním trhu. Jisté české nakladatelství již v letech 2009-2010 učinilo pokus vydat pětidílný výbor z těchto deníků z let 1924-1945. Editorem byl ovšem německý historik Ralf Georg Reuth, který záznamy vybral podle svých subjektivních kritérií a také je opatřil vlastními vysvětlujícími poznámkami. Takto k žalostnému výsledku odsouzený projekt nakonec dostal poslední ránu v podobě veskrze amatérského překladu, ve kterém se jméno Hanse Tschamera von Osten překládá jako „Tschamer-Východ“ a jméno Horsta Wessela zmutovalo na „Wesel“, což není ona známá ikona nacionálněsocialistického hnutí, ale provinční město v Porúří. Co je však nejdůležitější: „Kaiserhof“ obsahuje ve zmíněném období boje o moc o celých 200 (!) denních záznamů více. Záznamů, které v předchozích vydáních kdosi nepovažoval za důležité. Proč? To čtenář zjistí sám již na prvních stránkách knihy. K jejímu vydání dochází poprvé od konce Druhé světové války a právem si činí nárok být konečně protiváhou všemožným torzům, která se za autentické Geobbelsovy deníky doposud vydávaly.