Tematika ústavní péče, či šířeji náhradní výchovné péče, je jednou z těch oblasti, které stále představují z řady pohledů aktuální a významnou problematiku. Péče o děti, u kterých z různých důvodů selhává nebo dokonce chybí vlastní rodina, je jednou z povinností společnosti a státu. Společnost i odborníci a pracovníci v této sféře se přitom snaží, aby péče v co nejmenší míře poškozovala zainteresované děti a pokud možno se co nejvíce přiblížila podobě výchovy v rodině tak, aby se na konci péče mohlo dítě bez problémů vrátiť do vlastní rodiny, pokud se podaří napravit původní problémy, dokázalo se adaptovat na novou rodinu, pokud by došlo k adopci nebo pěstounské péči, nebo zvládlo přejít do samostatného dospělého života.