Autor publikace se pokouší pojmenovat teoretické aspekty církevní sociální práce, tradičně označované jako „charita“. Používá k tomu studium biblického významu pojmů, jimiž je tato pomáhající praxe označována, dále zkoumá vzájemné vztahy mezi sociální naukou církve a charitní praxí, a největší pozornost věnuje sdělení historicky první encyklice věnované tématu charitní praxe církve. Na jejím pozadí mohl autor formulovat a diskutovat řadu výzev a šancí pro českou charitní scénu. Díky tomuto obsahovému vymezení chce publikace přispět do příslušných diskuzí vedených jak v oblasti sociální práce, konfesní či nekonfesní, tak v praktické teologii, kam vědecká reflexe církevní pomáhající praxe přednostně náleží.