Lee Reich do své knihy vybral dvě desítky užitkových dřevin. Některé z nich mají u nás tradici velmi bohatou – vždyť třeba mišpule, rybíz či dřín se pěstovaly už ve středověkých klášterních zahradách a teprve s rozvojem ovocnářského šlechtitelství byly vytlačeny jádrovinami a peckovinami. Je však nanejvýš pravděpodobné, že kdyby se před několika desetiletími nezvedla vlna zájmu o zahradničení v souladu s přírodou a zájem o původní keře a stromy, možná bychom na některé druhy představené v této knize úplně zapomněli. Vždyť kdo z nás někdy viděl v české zahradě třeba moruši či muchovník? Je tu ale také druhá skupina užitkových dřevin, neznámých či přinejlepším pouze povědomých i zkušenému českému sadaři. Co si asi představit pod názvy hrozinkový strom, banán severu nebo čínská datle? Možná o nic víc než pod jejich českými jmény – dužistopka, muďoul a cicimek.