Autorka ve své práci rozebírá instituty zdánlivosti spolu s absolutní a relativní neplatností v kontextu skončení pracovního poměru. Poukazuje přitom ale i na některé mezery ve výkladu zejména institutu zdánlivosti, které byly v nedávné době vyplněny judikaturou. Dále rozebírá, jaké následky má neplatné a zdánlivé skončení pracovního poměru, a to jak z hmotněprávního, tak z procesněprávního hlediska. Tyto následky následně porovnává mezi sebou a upozorňuje na některé zvláštnosti, které působí tyto dva instituty vedle sebe. Tato práce má tedy za cíl sumarizovat informace týkající se úpravy vad při skončení pracovního poměru se zaměřením zejména na otázku aplikačních důsledků institutů zdánlivosti a neplatnosti a v kontextu skončení pracovního poměru také načrtnout postupy, jakými je možné minimalizovat rizika jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Práce je členěna do pěti hlavních kapitol. V první kapitole autorka rozebírá problematiku charakteristiky pracovního poměru, jeho vzniku, změny a zejména pak jeho zániku. Druhá kapitola se věnuje neplatnosti skončení pracovního poměru, přičemž tento institut popisuje jak z obecného pohledu občanského zákoníku, tak z pohledu zákoníku práce, který v tomto případě představuje lex specialis. Kapitola třetí je zaměřena na rozbor institutu zdánlivosti, který je rozdělen dle důvodů, pro něž je předmětné pracovněprávní jednání stiženo touto vůbec nejtěžší vadou. Následující kapitola čtvrtá je stručným doplněním poslední zbývající vady, jež se může vázat ke skončení pracovního poměru, a tou je relativní neúčinnost. Pátá kapitola rozebírá důsledky vad skončení pracovního poměru a následně je porovnává mezi sebou, přičemž upozorňuje na některé paradoxní situace, které souběžná existence těchto institutů působí v praxi.