Paul O’Rourke má slušnou zubařskou praxi a k ní ještě slušnější krizi středního věku. Anebo, řečeno jednodušeji, neví, co sám se sebou: nesnáší stroje a přístroje, ale miluje svůj iPhone; zuřivě fandí Red Sox, ale každé jejich vítězství mu způsobí depresi; rád by byl ateistou, ale pořád se té víry nějak ne a ne pustit. A když si někdo přisvojí jeho totožnost a začne si jeho jménem zakládat pohoršující webové stránky a účty na Facebooku a Twiteru, najednou mu přestane být jasné, kdo vlastně je. A pátrání po podvodníkovi ho postaví před otřesnou otázku, jestli to vlastně ten padouch nevzal za lepší konec, než on sám, jestli „ten druhý“, vlastně není lepší Paul O’Rourke než on.