Bastionové pevnosti, v naší zemi často nepřesně označované jako pevnosti „barokní”, které v 16. a 17. století svými působivými hvězdicovými tvary pokryly většinu Evropy, jsou něčím více než zajímavou stavebně- technickou památkou. Byly prestižní pýchou králů a knížat, zkázou jejich pokladen a také pilířem, kolem kterého se otáčela válka v západní Evropě v raném novověku. V kamenném labyrintu hradeb a příkopů se během obrany a dobývání hlavních evropských pevností jako Bělehradu, Turína nebo Ostende často vrhaly vstříc smrti desítky tisíc vojáků. Tato práce představuje pokus porozumět významu, jaký bastionové pevnosti měly pro evropské vojenství a jakou roli v něm hráli jejich demiurgové – tvůrci, dobyvatelé a obránci – evropští vojenští inženýři.