Tato kniha popisuje hrdinné francouzské obránce, především ale příslušníky Francouzské cizinecké legie, v nejhorší bitvě novodobých dějin kdesi uprostřed indočínské džungle: Dien Bien Phu. Všichni vojáci, kteří tato nesmyslná jatka přežili, byli samozřejmě zranění, vyčerpaní únavou a nemocemi jako byly malárie, ameboidní úplavice a různé žloutenky a přesto museli v tomto stavu čelit dalším nástrahám. Byly to pochody do zajateckých táborů horským terénem a uprostřed monzunových dešťů, z nichž nejdelší měřil asi 900km. Během vyčerpávajících pochodů dostávali zajatci od Dien Bien Phu jen malou hrst rýže denně a každých deset dnů jako příděl deset arašídů. Na strastiplné "cestě smrti" zemřelo na následky zranění, úplného vyčerpání, hladu a vražedného klimatu více vojáků jako v samotné bitvě. Pokud legionáři přežili i tento "pochod smrti", čekal je život v zajateckých táborech, kde se často stávali oběťmi sadistických dozorců, kteří zajatce mučili, bili a nechali hladovět jen pro své potěšení, a to vše vlastně jenom proto, že tito lidé provedli ten nejodpornější zločin: prohráli válku. Tato kniha je otřesným svědectvím mužů, kteří peklo v indočínské džungli přežili a jejím cílem je připomenout si znovu hrdinné muže, aby nebyli nikdy zapomenuti, protože pokud zapomeneme na to , co se v minulosti stalo, tak se historie bude vždy opakovat. Po člověku by mělo v životě zbýt totiž něco víc než jen náhrobní kámen.