Proč se sport ještě nedokázal vypořádat s dopingem? Je to vůbec proveditelné? Zatímco tradičně se o dopingu v mezinárodním sportu píše jako o souboji zlých dopujících s hodnými zastánci sportovních ideálů, je vyprávění Madse Drangeho v knize Cena vítězství poněkud komplikovanějším příběhem. Historie dopingu v poválečné době byla ovlivněna politikou velmocí, medicínským pokrokem a sportovním hnutím, které se nedokázalo shodnout na tom, co by zakázáno být mělo a proč. Jedná se o spektakulární a smutnou historii, v níž jsou oběťmi především sportovci. Buď proto, že se nutili v amfetaminovém opojení do výkonů, které je stály život, nebo proto, že jim kvůli steroidům selhaly ledviny – případně proto, že se léta snažili být lepší, ale neměli proti dopujícím soupeřům nikdy šanci. Cena vítězství je však rovněž vyprávěním o různých dopingových prostředcích – o tom, jak byly vyvinuty, jak se používaly a jakým způsobem v průběhu času ovlivňovaly výkony v jednotlivých sportech. Ale především je to kniha snažící se najít odpověď na otázku, proč se sportu – více než padesát let – nedaří s dopingem vypořádat. Má sport vůbec šanci se ze závislosti na dopingu vyléčit?