Přestože se česká města neúčastnila stavovského povstání v letech 1618–1620 tak aktivně jako oba šlechtické stavy, následky bitvy na Bílé hoře se v jejich dalším vývoji odrazily přinejmenším stejně velkou měrou. Zatímco dvacátá léta byla ve znamení zásahů do jejich vnitřního života ze strany vítězného císaře Ferdinanda II. a jeho tábora, následující dvě desetiletí byla dobou bezprostředního válečného ohrožení a vytváření obranných mechanismů vůči němu. Kniha, kterou držíte v rukou, sleduje vliv konfesijních a politických zápasů první poloviny 17. století na praxi správy českých měst ve dvou rovinách. Zemský kontext zohledňuje hlavně královská města jako samostatný zemský stav a zároveň přesně vymezenou část české urbánní sítě, bezprostředně podléhající centrálním úřadům (podkomoří, česká komora, apelační soud). Nejčastěji zastoupeným dobovým typem urbánního sídla ale bylo poddanské město či městečko čítající maximálně několik set domů. Představu o míře rozdílných i shodných rysů správy různých typů měst umožňuje lokální sonda do oblasti Polabí, zahrnující tři sídla na středním toku řeky: Nymburk jako královské město, Brandýs nad Labem jako vrchnostenské město a Čelákovice jako menší vrchnostenské městečko. Na této mikrohistorické rovině se sledování správních struktur protíná s konkrétními osudy představitelů místních politických a intelektuálních elit.