Většina autorů letošní analýzy poukazuje na relativní klidnou kontinuitu české zahraniční politiky v roce 2012, na dotvoření konceptuální či programové báze a na snahu vyrovnat se s hospodářskou krizí. Zároveň však celkové shrnutí jednotlivých kapitol nabízí zajímavý argument, jehož platnost ovšem ukáží až následující léta, totiž že česká zahraniční politika komplexněji než v posledních letech reagovala na globální či regionální procesy a výzvy a reflektuje je ve své výsledné podobě (byť v mnoha případech se zpožděním, a to i značným). Tento argument se však téměř netýká obecného politického a mediálního zázemí (I. část) české zahraniční politiky. V politické sféře přetrvává obecný nezájem o zahraniční politiku, sebezahleděnost české debaty a nelze říci, že by česká politická diskuse dodávala potřebné impulzy pro vlastní výkon zahraniční politiky. Autorský tým klade důraz na kontinuitu jak personálním složením, tak v konceptuálním tematickém ohledu. Proto může analýza stavět na robustním empirickém základě a dále prohlubovat porozumění české zahraniční politice. A toto porozumění předávat dál prostřednictvím této publikace.