Kniha reflektuje celoživotní dráhu prof. Miloše Hájka ve výsostném oboru - chirurgii - a obohacuje memoárovou literaturu o nové atributy: zpřístupňuje drobnokresebnými detaily každodenní léčebnou praxi, poukazuje na úskalí i nadějné vyhlídky tohoto povolání a dává nejen zájemcům o medicínu pocítit ovzduší nemocničního prostředí, nahlédnout do laboratoří i pracoven lékařů doma i světě, kde působil, ať už to bylo v Počátcích na Slovensku nebo později v Praze v nemocnici na Vinohradech, na Bulovce, ve Střešovicích či na klinice v Holandsku. Autor náruživě rád cestuje a provází své přátele po cizích zemích a se stejnou zaujatostí vede čtenáře po stupních lékařského studia a posléze pracovní kariéry. Jeho svědectví, spínající časový oblouk od raných padesátých let až do dnešních dnů, je také dokumentem vypovídajícím pravdivě, s nadhledem a ironií i o předlistopadových destruktivních praktikách, zasahujících všechny sféry společenského života. Miloš Hájek v sebeabsurdnějších situacích „chirurgické řemeslo”, nezřídka provázené vzrušujícími i adrenalinovými zážitky, nepřestal vnímat jako „vědu a umění božské” a neopustil svou vizi chirurga, touhu prohlubovat vědění a rozšiřovat tak hranice konání, jehož smyslem je chránit dar života.