V posledních 10 letech došlo k explozívnímu přírůstku poznatků o struktuře a funkci plicního oběhu a k vývoji nových diagnostických metod a léčebných postupů. Echokardiografie umožnila screening osob na plicní hypertenzi. Nová klasifikace plicních scintigrafií umožňuje dobře odhadnout pravděpodobnost plicní embolie. Počítačová tomografie významně přispěla k výzkumu i k diagnostice nemocí plicního oběhu. Koncept remodelování plicních cév u chronické plicní hypertenze nejrůznější etiologie objasnil mechanismy rozvoje plicní hypertenze a naznačil léčebné postupy, obdobně jako koncept ˝stress-failure˝ plicních kapilár u různých typů nekardiogenního plicního otoku.