Josef Kroutvor se ve své nové knize zamýšlí nad obyčejnými a zdánlivě banálními věcmi, které považujeme za samozřejmé, aniž bychom si uvědomovali, že pomalu z našeho života mizí. Píše o hrnčířích, sklářích, výrobcích ručního papíru, vůni terpentýnu, starém designu, venkovské hospodě, cikánském putování, psaní textů obyčejnou tužkou, o větru, kamenech, starých alejích, o svobodě. Chválí, vzdává poctu, ale nechybí ani rozpaky. Kroutvor připomíná, že i malé věci mají v našem životě své místo, práce rukou má svůj smysl i v době vyspělých technologií a ohrožené druhy se nevyskytují jen v přírodě. Téměř třicet nových a dosud nepublikovaných esejů uvozuje fotografie štěrkové cesty, která naznačuje alternativní směr putování, četby.