Z Dylana Reeda jsem jako první poznala to, co skrývá v kalhotách. Byl to trapas. Kamarádka Lindsay mě ve snaze vyléčit mou plachost vyzvala, abych na večírku políbila náhodného kluka. Dylan byl urostlý a přitažlivý a já ho následovala do pokoje… jen abych zjistila, že je to koupelna. To už jsem ho mohla políbit jen stěží, zvlášť poté, co jsem zjistila, že má holku. Snažila jsem se mu vyhýbat, jak se jen dalo, ale úplně mi to nevyšlo. Osud z nás totiž nečekaně udělal spolubydlící… Teď se potkáváme každé ráno. Dylan si myslí, že budeme nejlepší kamarádi. S úsměvem mi říká, že ho moje roztržité chování fascinuje. Kdyby jen tušil, jak mi buší srdce, když se na mě takhle usmívá! Musí přece vědět, že mě přitahuje, nebo ne? Doufám, že to ví. Protože tentokrát je pro mě mnohem těžší od něj odtrhnout zrak.