Díky úsilí mnohých učitelů i pracovníků středisek ekologické výchovy se environmentální výchova v České republice dostala do pozice svébytné školy. Tyto úspěchy by neměly být důvodem pro stagnaci a usnutí na vavřínech. Autor cítil potřebu pro další rozvoj environmentální výchovy znovu otevřít některé otázky a pokusit se o zásadnější kritickou reflexi. Východiskem k tomu byl projektový, systémový přístup, který vychází z definice cílů a hledá adekvátní prostředky. Publikace podrobněji analyzuje environmentální výchovu, odmítá přitom běžné chápání environmentální výchovy jako celistvého výchovného proudu. Environmentální výchova je přiblížena jako vzrušující, existenciální projekt.