Monografie se zabývá tvorbou ženských autorek v kontextu libanonské občanské války. Rozebírá díla dvou z nejvýraznějších představitelek válečného románu v Libanonu, jejichž hlavními protagonistkami jsou ženy. První kapitola čtenáři přibližuje kulturně-společenské a literární podhoubí zkoumaného období, další dvě kapitoly se věnují představení jednotlivých románů. Vlastní analýza se poté soustředí na procesy sebeutváření. Kapitola zabývající se románem Zahřin příběh (Ḥikājat Zahra) pohlíží na proces sebeutváření z pohledu podřizování se moci. V díle Marjam příběhů (Marjam al-ḥakājā) je fenomén moci zkoumán z pohledu ženského vyprávění, které představuje tradiční nástroj rozrušování patriarchálního diskurzu. Stěžejní kapitoly jsou doplněny o překladové ukázky z děl, která do slovenštiny ani češtiny doposud přeložena nebyla.