Autorka, známá také pod jménem babička Hansi, napsala tuto knížku ve svých 86 letech na základě dlouhodobých zkušeností s péčí o osobu postiženou progresivní demencí. Její spolupracovnice a nejlepší kamarádka v jedné osobě, Betty Pershing, se jí před očima postupně měnila v umíněné děcko. Ačkoliv nebylo snadné sledovat, jak vysoce inteligentní Betty ztrácí paměť i soudnost, povzbudivě působila naopak skutečnost, že její duchovní život se nevytratil. Po několika letech studia stavby a funkce lidského mozku Hansi vzala své nashromážděné poznámky a vytvořila z nich útlou knížku, která nikomu nezabere příliš mnoho času. V jedné z posledních kapitol otevřeně hovoří i o určité duchovní krizi, kterou prožívala, když mnohé modlitby za zlepšení Bettina stavu nedocházely vyslyšení. Na některé otázky dodnes nezná odpovědi; nalezla však pokoj v ujištění, že v Kristově království po fyzické smrti dostaneme novou mysl, která si bude pamatovat všechno, co jsme se na zemi naučili. Kéž se i v případě demence může naplnit Boží zaslíbení, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí (Řím. 8,28)