V kolekci brilantně napsaných textů se Rushdie profiluje nejen jako oddaný obhájce svobody slova a umělecké výpovědi, ale především jako znalec světového písemnictví a kultury. Věnuje se velkým literátům 20. století z rodu Kurta Vonneguta nebo Samuela Becketta, srovnává Shakespearovo mistrovství se Cervantesovým, na příkladu Aje Wej-weje, Pussy Riot či Roberta Saviana ukazuje, jakou roli hraje v tvorbě odvaha. Nechybí ani příspěvky, které se věnují dopadení bin Ládina nebo koronavirové pandemii. Rushdie vždy píše s vášnivým zaujetím pro styl, ve kterém se prolíná přesnost pozorování s bohatou obrazností. A se smyslem pro pravdu, bez ohledu na to, jak riskantní může být. Salman Rushdie (nar. 1947 v Bombaji) je autorem třinácti románů a několika dalších svazků próz, esejů a publicistiky. Knižně debutoval románem Grimus (1975). Jeho druhý román Děti půlnoci, barvitá sága o šesti desetiletích moderních indických dějin, byl v roce 1993 jmenován nejlepším z děl oceněných v předchozích pětadvaceti letech prestižní literární cenou Booker Prize a roku 2008 rovněž zvítězil ve čtenářské anketě ke čtyřicátému výročí této ceny. Výrazný ohlas zaznamenaly i další Rushdieho romány Hanba, Satanské verše, Hárún a Moře příběhů, Maurův poslední vzdech, Zem pod jejíma nohama, Zběsilost, Klaun Šalimar, Čarodějka z Florencie, Luka a Oheň života a Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí, svazek kratších próz Východ, Západ, kniha vzpomínek Joseph Anton a Zlatý dům. Roku 2007 byl Rushdie britskou královnou povýšen do šlechtického stavu.