Je možné racionálně zdůvodnit přesvědčení, že budoucnost bude do značné míry podobna minulosti? V tomto duchu formuloval v Anglii 18. st. dnes již tradiční verzi problému indukce David Hume. Snaha o zdůvodnění induktivních úsudků trápí filosofii i 250 let po jeho smrti. Rakousko-britský filosof Karl Raimund Popper věřil, že tento zásadní filosofický problém vyřešil, avšak převládající konsenzus filosofů vědy tvrdí opak. Tato kniha se zabývá Popperovou filosofií, jejím užším zaměřením je pak řešení problému indukce v rámci kriticko-racionalistické myšlenkové tradice. Ta přijímá za dané, že nemáme žádné konečné odpovědi a samotná pravda je pro nás věčným hledáním. Spolu s analýzou popperiánského řešení a následujících diskuzí (J. Agassi, M. Salamander, D. Papineau) autor zároveň opětovně ustavuje Popperovo místo v dějinách filosofie.