Nemusí se vám to líbit, ale je to fakt: čím starší jste, tím víc se podobáte svým rodičům. Zděděné rozdíly v DNA totiž formují naši osobnost výrazněji než všechny vlivy prostředí a výchovy dohromady. Převratné genetické objevy zásadně mění náš pohled na to, co jsme vlastně schopni na lidském charakteru a schopnostech změnit. Robert Plomin se genetickému výzkumu věnuje většinu života. Ale teprve nedávno se svým týmem zveřejnil výstupy třicetileté studie dvojčat, sourozenců a adoptovaných dětí. Výsledkem je kniha Kód života, v níž vysvětluje zákony behaviorální genetiky i společenský dopad mnohdy provokativních výsledků tohoto výzkumu. Plomin dokazuje, že genetika představuje hlavní příčinu, proč se lidé liší v kognitivních schopnostech, a proto vybízí rodiče i školy k větší toleranci rozdílů mezi dětmi. Nevyhýbá se ani etickým otázkám analýzy genomu embryí a na rozboru vlastní DNA ukazuje, jak se k získaným výsledkům konstruktivně postavit. V knize se dozvíte - proč vytrvalost, síla pozitivního myšlení nebo deset tisíc hodin tréninku nezmění váš život natolik, jak se tvrdí - že genetickými dispozicemi měníme své okolí, takže čistý vliv prostředí je výrazně menší, než jsme si mysleli - proč není výběr školy či rodičovského přístupu hlavním faktorem studijních výsledků - proč je zbytečné vinit se za pár kil navíc, náchylnost k depresím či za pomalé učení - že geny nejsou osud, ale přesto je dobré jít spíš s nimi než proti nim - o úžasných perspektivách léčby navržené na míru konkrétnímu genotypu a o nových možnostech prevence - proč jsou liché obavy, že se budoucnost lidstva zvrhne v rozdělení do genetických kast