Kniha Johna Bossyho mapuje důležité proměny, které znamenaly přechod od tradičního křesťanství k reformaci a protireformaci. S termínem ˝reformace˝ přitom zachází velmi opatrně a programově se vymezuje proti některým zkreslujícím interpretacím problematiky: nesouhlasí s běžným výkladem, že by špatná představa křesťanství byla v tomto období nahrazena představou lepší, reformaci chápe jako ˝událost˝ zasahující do konkrétních lidských životů. Všímá si nejen doktrín - např. zajímavým způsobem vykládá změny v interpretaci Posledního soudu a Kristovy oběti - ale také rituálů, institucí a typických praktik, např. poutnictví. Ve dvou částech knihy, z nichž první je věnována originálnímu popisu tradičního či předreformačního křesťanství a druhá se zaměřuje na vlivy, které postavení klasických rituálů podkopávaly, John Bossy (emeritní profesor historie na University of York) vytváří plastický, velmi čtivý obraz rozpadu tradičního křesťanství, k němuž došlo v pozdním středověku a na prahu novověku v západní Evropě.