Práce definuje tvůrčí principy méně známých textů Michela Butora založených na experimentu, poetizaci a výtvarném umění. Stovky textů a výtvarných zdrojů zde analyzovaných mají své těžiště v pětidílném cyklu Illustrations, v němž se zřetelně profilují dva postupy: intertextový a intermediální. První pracuje novátorským způsobem s citacemi a přepisováním (rewriting) nejen cizích, ale především vlastních textů. Druhý, intermediální, stojí na interakci výtvarného umění a literatury, přičemž Butor usiluje o transpozici estetického účinku vyvolaného výtvarným dílem do básnického jazyka, z něhož vytváří textový ekvivalent barev a tvarů zdůrazněním fyzické složky jazyka v návaznosti na Mallarméovskou tradici. Analýzy a teoretická pojednání jsou zasazeny do širokého kontextu Butorova díla se zdůrazněním teoretických východisek a kontinuity postupů napříč celou tvorbou.