Tématem knihy je celková a zásadní proměna našeho vysokoškolského a vědeckého prostoru v poválečném čtvrtstoletí (1945–1970). Jedná se o období, v němž věda a vysokoškolské vzdělávání prošly dynamickým vývojem, a to v globálním měřítku, přičemž v diktaturách východního bloku byly tyto změny svým způsobem radikálnější, a to i kvůli politickému diktátu, který ovšem jen na první pohled zjednodušoval jejich prosazování. Autoři se snaží na tuto proměnu dívat v průběhu celého sledovaného období, které chápou jako čas, v němž byl postupně a poměrně náročně hledán funkční model pro činnost vědeckých a vysokoškolských institucí, pojímaných někdy zúženě jako součást socialistické „výrobní síly“, později pak jako respektovaný mozkový trust, který se měl v expertní rovině podílet na tvorbě zásadních politických a ekonomických strategií a rozhodnutí. Vývoj vědy a vysokoškolského vzdělávání autoři sledují z různých úhlů pohledu, jejich osou je však perspektiva dvou vůdčích institucí, které se v rámci systému doplňovaly a současně si konkurovaly – Československé akademie věd a Univerzity Karlovy.