Když byly Paulovi čtyři roky, dozvěděli se jeho rodiče od lékařů, že je postižen autismem. Po prvotním šoku se Tamara Morar odmítla smířit s tím, že jejímu synovi údajně není pomoci, s pesimismem lékařů a se vzdělávacím systémem, v němž pro Paula není místo. Začala si shánět informace a na základě metody vypracované zkušenou terapeutkou věnovala veškerý svůj čas a energii pokusu „dostat svého syna zpátky“. Začátky jsou krušné - ze všeho nejdřív se jí totiž musí podařit vůbec nějak upoutat jeho pozornost. Ve své knize, kterou, jak sama říká, napsala „jako rodič pro rodiče“, popisuje trnitou a dlouhou cestu, kterou absolvovala se svým synem, jenž dnes chodí do normální školy a v mnoha aspektech se autistických rysů zcela zbavil. Tamara Morar netvrdí, že nalezla „zázračný prostředek“ na autismus nebo že její metoda funguje u všech takto postižených dětí stejně. Chce jen rodičům, kteří mají podobné starosti jako ona, vylíčit své osobní zkušenosti a úspěchy a dodat jim trochu odvahy a naděje.