Souborné vydání dvou Kierkegaardových spisů, napsaných v rozmezí let 1849–1852, uvádí čtenáře do autorova pozdního náboženského myšlení, v němž je patrné jisté zmírňování křesťanských požadavků a posun v chápání etiky a víry. Nácvik křesťanství, jenž byl poprvé autorem publikován pod pseudonymem Anti-Climacus, reprezentuje takové chápání křesťanství, jež vrcholí v etické přísnosti a je věcí křesťanů mimořádných a ideálních. Naproti tomu Suďte sami! pojednává o reálném následovníku Krista, který potřebuje boží milost; tento spis psal Kierkegaard již pod vlastním jménem, ale poněvadž nechtěl své zmírnění nároků na křesťana zveřejnit, dílo vyšlo až posmrtně roku 1876. „Reformátorem se Kierkegaard nenazýval, ale z jiných zápisku vyplývá, že neváhal nazývat se revizorem. V jeho posledních letech, kdy vznikly zde přeložené spisy, mu bylo jasno, že jeho úkol je role revizora křesťanství; zkušený bankovní revizor jej inspiroval. ,Můj úkol je odejmout lidem představu, že jsou křesťany.‘ Srovnává tuto funkci s rolí hlasatele pokání, jenž musí umět ,odkrýt zfalšování, tak aby se dalo odhalit a tím znemožnit‘.“